Tvrdost
Odolnost daného materiálu proti lokální plastické deformaci, případně proti vnikání cizího tělesa do jeho povrchu. Je určující veličinou pro odolnost materiálu proti různým druhům kontaktního opotřebení, jako jsou abrazivní a adhezivní opotřebení. Tvrdost PVD vrstev a povlaků je asi jejich nejtypičtější vlastností.
Otěruvzdornost
Odolnost materiálu proti nežádoucí deformaci a úbytku povrchu materiálu vlivem mechanického, tepelného, chemického, aj. namáhání. Spolu s „příbuznou“ tvrdostí je jedním z největších benefitů PVD povlaků.
Smáčivost
Vyjadřuje schopnost zvolené kapaliny smáčet konkrétní povrch. Pomocí vrstev lze do jisté míry smáčivost povrchů modifikovat.
Biokompatibilita
Je klíčovým požadavkem pro nástroje a komponenty určené k přímému kontaktu s živou tkání. Nitrid titanu je v tomto ohledu standardní volbou.
Vysoký měrný povrch
Spoludefinuje efektivitu sorpčních a adsorpčních procesů, chemickou reaktivitu pevných látek a některé katalytické procesy. PVD proces umožňuje strukturovat vrstvy tak, aby poskytovaly vysoký měrný povrch.
Difuzní vlastnosti
Difuze je mechanismus přesunu hmoty v pevných látkách způsobený termickým pohybem atomů. Velmi kompaktní a bezdefektní PVD vrstvy mohou sloužit jako difuzní bariéry, které brání průniku nežádoucích látek do objemu substrátu.
Vnitřní napětí
Vnitřní (zbytková) napětí jsou mechanická napětí přítomná v materiálu i bez vnějšího zatížení. PVD vrstvy se vyznačují tlakovými napětími kolem 2 GPa, což může zvyšovat pevnost materiálu a jeho odolnost vůči únavě při cyklickém zatěžování.
Bakteriální inhibice
Pod pojmem bakteriální inhibice je myšlena schopnost povrchu aktivně potlačovat výskyt a množení mikrobiálních organizmů. Pro inhibici lze použít specializované vrstvy s obsahem stříbra nebo mědi.
Optické vlastnosti
Mezi optické vlastnosti povrchu, které jsou nejčastěji ovlivňovány pomocí vrstev patří transmitance, absorbance /pohltivost a reflektance. Vedle většinou nanometrových specializovaných vrstev pro optické komponenty existuje celá mikrometrových možností spojených například s jedinečnou kombinací velké pohltivosti a extrémní tepelné odolnosti.
Reibung
Pod frikční vlastnosti spadá chování povrchu daného materiálu při relativním vzájemném pohybu v kontaktu s jiným pevným povrchem. PVD vrstvy mohou významně měnit vlastnosti původní frikční dvojice. Optimalizované varianty dokonce fungují i jako vysokoteplotní lubrikanty pro teploty okolo 600°C.
Dekorative Eigenschaften
Die natürlichen Farben funktionaler PVD-Schichten in Grautönen sind meist undeutlich. Es gibt jedoch eine breite Palette attraktiver Farbtöne, die durch Interferenz oder Beugung entstehen.
Korrosion
Es ist ein Abbauprozess, bei dem ein Material durch eine chemische oder elektrochemische Reaktion mit der Umgebung gestört wird. Metallische und keramische Beschichtungen bieten attraktive Alternativen zu herkömmlichen Schutztechnologien.
Teplotní stabilita
Teplotní stabilitu materiálů můžeme rozdělit na strukturní a chemickou. PVD vrstvy v obou režimech podle jejich složení odolávají teplotám 300°C až více než 1000°C.
Chemická inertnost
Schopnost PVD vrstev odolávat chemickým reakcím s okolními látkami nebo prostředím. Tato vlastnost zajišťuje, že vrstvy zůstávají stabilní a nereagují s chemikáliemi, korozivními prostředími či jinými agresivními látkami, což prodlužuje jejich životnost a zvyšuje ochranu podkladového materiálu
Elektrická rezistivita
PVD vrstvy mohou být velmi dobrými elektrickými izolanty. V některých aplikacích jsou alternativou ke konvenčním řešením využívajícím izolačních keramik a nástřiků a v některých jsou řešením jedinečným.